Mentální anorexie
Největší výskyt tohoto onemocnění je spojen s druhou polovinou 20. století (i když je popsal již
Avicenna v 11. století). Porucha se vyskytuje častěji v zemích, kde je nadbytek potravin, kde jsou hodnoty života více zaměřeny na úspěch, výkon, sebeovládání. Pro tento životní styl je charakteristická péče o vzhled, tělo, kdy štíhlost je spojena s mládím, aktivitou, úspěšností. Nemalou roli zde sehrávají masmédia - časopisy, rozhlas, televize - které zdůrazňují ideály krásy, módu, reklamy na dietní přípravky, různá cvičení. Paradoxně tak mohou vytvořit až zkreslený obraz reality, který ovlivňuje dospívající děti a přispívá tak k četnosti poruch příjmu potravy.
Mentální anorexie postihuje převážně pubertální a adolescentní dívky a také mladé ženy. Výskyt je asi u 1 % dospívajících dívek. Chlapci a muži nejsou vyloučeni, ale odhaduje se jeden chlapec na 10 až 20 dívek a žen. U mentální anorexie prakticky nejde o klinické nechutenství, ale o redukci příjmu potravy a přemáhání hladu ve snaze snížit tělesnou hmotnost.
Dívky začínají omezovat vydatná, tučná jídla. Postupně pak začnou redukovat i potraviny s minimální kalorickou hodnotou, často i příjem tekutin, nebo pijí jen čistou vodu. Bývají velmi hubené, ale přesto mají pocit, že jsou tlusté, hlavně v oblasti břicha, hýždí a stehen. Zajímají se o recepty na jídla a vaří často pro své blízké. Znají přesně kalorické hodnoty jednotlivých potravin. Zvracení je součástí způsobu, jak si udržet nízkou váhu v případě, když jsou dívky rodinami donuceny jíst. Často nadměrně cvičí a jsou-li omezovány, cvičí tajně, např. v koupelně. Dívky bývají velmi aktivní, a to v oblasti zájmů i školní činnosti. Před onemocněním jsou hodnoceny jako přizpůsobivé, často perfekcionictické. Když začnou mít problémy s jídlem, dostávají se s rodiči do konfliktů, podvádějí a lžou ve spojitosti s jídlem. Nechtějí připustit, že nejsou v pořádku, často zlostně reagují. Rodiče toto nedovedou pochopit a posléze se dostávají do konfliktů i mezi sebou navzájem.
Mentální anorexie nejčastěji postihuje děvčata v době jejich dospívání, kdy dochází k výrazným změnám ve vývoji jejich těla. Některé dívky nedokáží akceptovat ženské tělo. Proto jejich snaha vyhnout se tělesným změnám ústí v omezování potravin s více kaloriemi, aby si udržely vzhled jako před pubertou a nízkou váhu. Omezování příjmu potravy, zvracení, nadměrná aktivita, cvičení má za následek kontrolu hmotnosti a někdy až zastavení procesu dospívání. Velmi často se u dívek vyskytují depresivní projevy v chování, které jsou vázány na stav hladovění. Dívky jsou dráždivé, trpí poruchami spánku, špatně se koncentrují, sociálně se izolují. Pacienti s mentální anorexií jsou velmi citliví na psychickou a fyzickou zátěž, na narušené vztahy a komunikaci v rodině, mezi vrstevníky, na požadavky školy.
Pro mentální anorexii je typický symptom, kdy dívky i ženy se vyhýbají příjmu potravy ne pro ztrátu chuti k jídlu, ale jde spíše o přemáhání pocitu hladu a snahu dosáhnout štíhlosti omezením kalorického příjmu. Omezují zpočátku potraviny, které jsou podle nich vysoce kalorické a někdy zjišťujeme i omezení tekutin, např. vody, protože se domnívají, že i po ní přiberou na váze. Dívky často zdůvodňují své postupy tím, že se nechtějí tradičně stravovat, že je potom bolí břicho, a tím vytlačují z vědomí skutečné přání zhubnout. Strach z navýšení váhy a ztloustnutí, a to i když je dívka velmi hubená, je výrazný. Často vidíme úzkost i při "kulatém" čísle při vážení. Narušené vnímání tělového schématu (tvaru postavy) je takového rázu, že se dívka vidí silnější, než ve skutečnosti je. Tedy popírá závažnost vlastní nízké hmostnosti.
Mentální bulimie
Na konci sedmdesátých let 20. století se začaly objevovat zprávy o novém typu poruchy příjmu potravy, kde jsou dominující záchvaty nekontrolovatelného přejídání a následného zvracení. V roce 1979 tak popsal prof. Russel mentální bulimii.
Jde o opakující se epizody záchvatovitého přejídání, tj. během krátkého časového úseku konzumace mnohem většího množství jídla, které většina lidí nedokáže ve stejné době sníst. O pocit ztráty kontroly nad jídlem, kdy pacientka nemůže přestat jíst, pokud nemá pocit plnosti. O opakované nepřiměřené chování, jehož cílem je zabránit navýšení hmotnosti, a to pomocí zvracení bezprostředně po jídle. O užívání většího množství léků podporujících vyprazdňování trávicím či močovým systémem organismu, hladovění a následné přejídání i o nadměrné cvičení. Bulimie je spojena nejméně se dvěma epizodami přejedení týdně po dobu alespoň tří měsíců, s nepřiměřeným sebehodnocením postavy a hmotnosti.
Mentální bulimie se vyskytuje většinou u dívek a žen kolem 16. až 18. roku a výše, jen výjimečně u třinácti- až čtrnáctiletých. Výskyt v populaci je 1-3 %. U mužů je mentální bulimie pouze sporadická. Mentální bulimie v řadě případů souvisí s mentální anorexií - bulimické pacientky v minulosti trpěly anorexií.
Obě psychosomatické poruchy mají některé společné symptomy, zejména postoj vůči tělesné hmotnosti a tvaru postavy. Přejídání a zvracení u děvčat s mentální bulimií doprovází pocit zahanbení a viny. Děvčata jsou stále více uzavřená, postupně ztrácejí své přátele. Často pociťují úzkost, např. když mají jíst v restauraci v přítomnosti lidí (spíše se jen trochu napijí a potom se přejí po příchodu domů). Uvažují o své váze, postavě, jídle a tím méně se soustřeďují na jiné věci.
Když zjistíme poruchu příjmu potravy dítěte
Poruchu příjmu potravy malého dítěte rodiče rychle zpozorují. Tyto děti jsou ještě většinou málo samostatné ve výběru a přípravě stravy. U větších dětí mohou poruchy příjmu potravy dlouhodobě unikat pozornosti. Zvláště tam, kde počátečním impulsem poruchy je reakce na poznámky okolí k váze dítěte. Snaha o redukci hmotnosti, zpočátku rodinou podporovaná, přechází do extrému a rodina se často přizpůsobuje chování dítěte. Někdy až lidé z okolí, obvodní lékař, ale i rodina sama si začnou uvědomovat, že není něco v pořádku. Následuje návštěva obvodního lékaře. Při vyloučení organického onemocnění je nutné vyšetření psychologem, příp. psychiatrem.
Dítě slibuje, brání se vyšetřením, podvádí, lže, chrání si své návyky - to vše patří k charakteru daného onemocnění. Rezignace však není řešením. Rozvíjející se změny v organismu mohou dítě závažně ohrozit na životě. Je-li ambulantní léčba neúspěšná, je nutná hospitalizace dítěte. Solidarita rodičů s dítětem může být medvědí službou. Dítě je většinou nutné vytrhnout ze zavedeného prostředí, ze zaběhnutých a často již i "posvěcených" patologických návyků. Spolupráce celé rodiny s psychologem či psychiatrem je základní podmínkou úspěchu léčby psychosomatického onemocnění dítěte.
Léčba dětí s poruchou příjmu potravy je často svízelná, vyžaduje velkou trpělivost zdravotnického personálu i celé rodiny. Projevy onemocnění mohou recidivovat, přetrvávat do dospělosti, kdy je často již jen v rukou postiženého - nejčastěji postižené dívky či ženy - její další osud.
Pro mentální anorexii je typické, že se dívky vyhýbají příjmu potravy ne proto, že by ztratily chuť k jídlu, ale přemáhají pocit hladu ve snaze dosáhnout štíhlosti omezením kalorického příjmu.
Ahoj. Za prvé bych se chtěl omluvit za reklamu, ale fakt mi to nedalo a musím se pochlubit. Kukněte sem: www.doplnky-fitness.cz. Jestli chcete zhubnout, vypadat krásně, udělat ze sebe svalovce, kvalitně posilovat, dělat kulturistiku a další věci, tak to určitě navštivte. Sám jsem tam už parkrát nakoupil a nemůžu si to vynachválit. Klikejte na web a jste tam a navíc za pokus nic nedáte ;-)